Půst je praktický (méně vaříte i utrácíte), zdravý, zbystřuje smysly a duchovním založením vás obrací víc do sebe.
Je to dobrá záminka pro zahájení diety. Pročistíte si organismus a prý se zbavíte i únavy po zimě. Zní to sice trochu paradoxně, vždyť když člověk nejí, unaví se přece dřív, ale je to tak. Vegetariánstvím se zbavíte toxinů, které se v těle nashromáždily za celý rok. Tělo pak funguje líp a je odpočaté.
K půstu patří střídmost nejen v jídle, ale taky v pití, takže zjistíte, kolik tvrdého obvykle proléváte hrdlem. Taková reflexe není k zahození.
K období půstu patří zklidnění a introspekce. Duchovní rozměr je asi nejdůležitější, i když to znamená jisté odtažení se od reality, což v našlapaném pracovním týdnu není vždycky jednoduché.
Půst se vyskytuje prakticky ve všech starých náboženstvích. Asi nejrezervovanější vztah k němu mají buddhisté, kteří jej obvykle odmítají jako nerozumný asketismus a výkyv z přirozené uměřenosti. Naproti tomu hinduisté půst milují. Vzpomeňme na Gándího. Ramadán je jasný, o tom dnes víme možná víc než o křesťanské postní tradici, ke které patří důraz na modlitbu a almužnu. Společné rysy s křesťanstvím má ve vztahu k půstu judaismus, ve kterém půst slouží jako jeden ze způsobů pokání za hříchy a jako projev smutku.
Osobně smutnit moc nebudu. Na přechodnou dobu si užiju vegetariánství stejně jako dočasné abstinence (žádný tvrdý alkohol, tu a tam sklenka vína nebo piva). Kát se a zpytovat svědomí by bylo dobré, pokusím se. Třeba bych mohl odjet na pár dní do Beskyd na samotu a tam trochu poustevničit. Uvidíme.
A co vy? Inspiruje vás nějak postní doba? Nenechte si to pro sebe.