JP: „Mám rýmu jako trám, co mi naordinujete?“
Hanka: „Horkej zázvor a kus masa. Tlustou krkovičku, tu byste potřeboval.“
JP: „Tlustý já nerad. Krkovičku mám rád sušenou jako pršut a nakrájenou natenko.“
Hanka: „Ale to je studený. To je špatně. V zimě musíte horký. No, máme tam ještě panenku.“
JP: „Tak jo, teď si dám zázvor a panenku. Potřebuju se vyléčit. Co byste mi doporučila třeba k snídani?“
Hanka: „Kotel polívky.“
JP: „Aha, tak to nevim. Co třeba horkou ovesnou kaši?“
Hanka: „To je moc těžký“
JP: „Těžký? Ovesná kaše s ořechama a rozinkama?“
Hanka: „Ořechy až odpoledne.“
JP: „Cha, cha“
Hančina bezelstná jistota v hlase mě ohromuje. Nejdřív mi přijde srandovní, že existuje jakýsi „jízdní řád“ potravin podle postavení slunce k Zemi.
Hanka přináší horký zázvorový vývar s pořádnou porcí medu.
JP: „Píšu o vás text“
Hanka: „Jo? Šialenka?“
JP: „Né“.
Dávám med do čaje. Chutná naprosto skvěle.
Hanka: „Vy určitě nekoušete když snídáte – pospícháte.“
JP: „Nevim, nikdy jsem se nad kousáním nezamejšlel.“
Hanka: „Tak si tam dejte místo ořechů rozinky – ale macerovaný.“
Rozhlížím se po restauraci, která zároveň funguje jako galerie.Minule mě tady zaujala fotka Veroniky Bromové s dítětem a kočkou v trávě. Dneska je to dílo „Odchytávač domácích mazlíků a dětí“ z jasanového dřeva od Ivana Šreka.
Srkám čaj.
Hanka nese panenku na špejli s malou oblohou ze špenátu a mrkve. Bez přílohy. Moc dobrý.
Nakonec kecáme o jídle a jejich plánech. Hanka si čte můj text. Nelíbí se jí, že zdrobňuju její jméno.
Hana si myslí, že pro každého člověka by se mělo vařit v hospodě zvlášť podle potřeb jeho organismu. Tak to v podstatě funguje v její hospodě.
„Já v jinejch restauracích neumím jíst. Dívaj se na mě vždycky jako na nějakou rozumprdku, když chci uvařit něco jen pro mě,“ říká.
Byznys plány Hany do budoucna kromě hospody: sestavovat speciální individuální diety pro „lidi v zátěži“.1. Manažery, 2. Sportovce a 3. Suverény
Ok, třeba fakt existuje „jídelní řád“, který Hana v průběhu provozování hospody odhalila (a který je určitě popsaný v X knihách.)
Odcházím s docela příjemným pocitem, inspirován, ale taky trochu smuten, že z Anděla, kde mám kancelář, je to přeci jen na Letnou trochu z ruky, abych tady chodil na obědy. Ale určitě se sem vrátím a možná, že si z masochistických příčin nechám zpracovat i nějakou tu dietu. Pro suverény samozřejmě.
PS: Další zastávku mám u spřátelených architektů, kteří mě přesvědčují, že nejlepší je stravovat se podle fází měsíce.