Reklama
 
Blog | Jaroslav Pašmik

Tak přece mě obrali!

Nikdy se nedávejte do vášnivé debaty na nejrušnější šanghajské ulici Nanjing Dong Lu. Skoro jistě vás u toho okradou stejně jako mě.

 

„Bacha na různá hovada, hajzly, svině, čůráky, smrady…",  opakoval mi vždycky tlumočník, když jsme při minulé cestě Čínou vystoupili v další destinaci. On sám byl sice pěkné hovado, upozornění však pronášel s takovou naléhavostí, že jsem se začal okamžitě rozhlížet kolem sebe. A fungovalo to: nic mi neukradli. Teď jsem tu ale bez tlumočníka a je to sakra znát.

Že to dneska nebude úplně v pořádku mi bylo jasné už v metru, když jsem dvakrát za sebou ztratil krytku od objektivu kamery. Poprvé jsem ji ještě našel, podruhé už ne.

Chyba byla v tom, že jsem měl na sobě příliš mnoho tašek, ledvinek a batohů. Člověk lehce ztratí přehled. Navíc, když na vás dýchnou tropické teploty, zatočí se hlava i otrlému. A když máte oči upnuté k hledáčku své kamery, je váš osud velmi rychle zpečetěn.

Reklama

S přítelem Zhang Xianem jsme po cestě na zdejší nejvděčnější vyhlídku (Bund) velmi vášnivě diskutovali o Šanghaji a bolestech současné Číny. O nemilosrdné válce komunistických papalášů mezi sebou, o řekách v Šanghaji, ze kterých se za posledních 40 let staly pouhé stoky a kanály pro lodě, o rostoucích cenách základních potravin…

Zhang Xian mě navíc upozorňoval na různé podivnosti, které jsme potkávali: „Hele, tahle babka prodává magnety k průtokovým měřákům vody nebo plynu. Dá se tím vynulovat počítadlo," prohodil, když jsme procházeli kolem hroznu lidí sroceného kolem sedící stařeny. Když jsem tím směrem namířil kameru, lidé se rozprchli jako když do nich střelí. Babka začala kvičet a šermovat rukama. Raději jsem zrychlil krok.

Další atrakce přišla záhy. Nejdřív to vypadalo, že odbočujeme do malé uličky za jedním naháněčem, který nás chtěl dostat do obchodu se suvenýry, ale vypekli jsme ho. Naháněč uháněl vesele  ke svému obchodu, my jsem však těsně před ním zahnuli prudce doprava a ocitli se jako zázrakem v malé buddhistické svatyni předělané na galerii současného umění. Po prohlídce jsme pokračovali dál, naháněči navzdory.

Stalo se to na hlavní ulici Nanjing Dong Lu, když mi Zhang Xian vyprávěl srdceryvnou příhodu o starém žebrákovi, který z toho žebrání právě tady zešílel (a někdo o něm prý natočil dokumentární film). Sledovali jsem přitom jakéhosi stařečka, asi jednoho z dublerů toho slavného žebráka. Tu jsem „periferním sluchem" zachytil podivný zvuk. Jakoby někdo odepnul suchý zip nebo co.

Byl to mžik, nevěnoval mu zvláštní pozornost. Pak, když jsme udělali dalších dvacet kroků, mi zaklepal na rameno nějaký západní turista: „Když budeš nosit bágl takhle otevřenej, určitě tě okradou," vybafl na mě. Ale už bylo pozdě. Chmaták mi vytáhl peněženku se 400 dolary.

Na policejní stanici v jedné z bočních ulic jsem sepsal protokol (nikdo tady samozřejmě anglicky nemluvil, pomáhal mi kámoš). Trvalo to asi pět minut. Policista uložil moje jméno do počítače, dal na papír dvě razítka a podal mi ho zpět. „Obraťte se na pojišťovnu," poradil mi.

No nic, byl to budíček, který přišel docela draho. Ještě že dávám prachy na tři různá míst a pas úplně stranou. Budu muset trochu předělat rozpočet, ale plán cesty dodržím. V Šanghaji zůstanu do konce festivalu Free Cinema a pak vyrazím za jedním zajímavým rolníkem ke Třem soutěskám.

(Příští díl: Hledám tlumočníka. Zn: Nebezpečná práce zadarmo)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama